Spojky - Pravidla českého pravopisu

(Konjunkce)

Spojky jsou neohebný slovní druh, který spojuje jednotlivá slova či věty do větších celků. Spojkové výrazy mohou být tvořeny jedním i více slovy. Spojky dělíme na souřadicí a podřadicí. Přehled níže uvedených spojek neobsahuje všechny spojky, ale pouze ty nejčastěji používané a nejtypičtější pro uvedené druhy.

Souřadicí spojky

Tyto spojky spojují souřadně spojené větné členy, věty vedlejší nebo věty hlavní. Souřadicí spojky vyjadřují vztah mezi celky, které spojují. Proto je můžeme dále dělit podle poměrů, pro něž jsou typické. Před spojkami v poměru slučovacím nepíšeme čárku.

Slučovací - a, i, ani, nebo, ani - ani, jednak - jednak

Odporovací - ale, avšak, však, sice - ale

Vylučovací - nebo, anebo, či, buď - anebo, buď - nebo, i, nejen - ale i, nejen - nýbrž i

Stupňovací - ba, ba i, dokonce, dokonce i, nejen - ale

Důsledkové - tedy, a tedy, tak, a tak, proto, a proto, tudíž

Příčinné - neboť, vždyť, totiž

Podřadicí spojky

Tyto spojky k sobě připojují větné členy či větné celky, kterou jsou na sobě závislé. Také spojky podřadicí můžeme dále dělit podle vztahu, jenž vyjadřují. Před spojkami podřadicími se píše čárka.

Časové - když, až, zatímco, jakmile

Způsobové - jako kdyby, jako by, tak - že, tím - že

Účelové - aby

Podmínkové - kdyby, -li, pokud, i kdyby, jestliže, když,

Příčinné - protože, poněvadž, jelikož

Přípustkové - ačkoli, ačkoliv, i když, přestože, třebaže, ač